klikněte na obrázek
Měnové války, šoky a druhá vlna krize! Takový bude rok 2011
Jan Dvořák, Ekonomika, 10.02.2011 a pokračování 11.02.2011
Díky enormnímu úsilí, včetně mohutné mediální masáže a rotačkám běžícím na plný výkon, se podařilo centrálním bankéřům krizi odsunout. Odsunout, ne však zažehnat. Rok 2010 nebyl návratem k normálu, jak to někteří vykládají. Co nás čeká?
Rok 2011 bude rokem nemilosrdným, rokem rozjezdu druhé vlny krize, kdy vypuknou měnové a obchodní války. Budeme svědky série šoků, které zboří stávající pilíře globálního ekonomického uspořádání. Půjde o již beztak podminovaný dolar, o poptávku po amerických vládních bondech, o opětovné problémy bank s aktivy a o rostoucí problémy eurozóny, včetně problémů některých členských zemí s financováním. Investoři si naplno uvědomí, že nemohou čekat plné splacení závazků ani USA, ani evropských zemí.
Média mají obrovskou moc a nikdo by neměl zapomínat na jejich koncentrovanost a vlastnictví. Když čteme finanční rozbory nebo se dozvídáme o snížení ratingu nějaké země, mějme na paměti, že:
- žádné významné finanční médium není původem z eurozóny – jsou buď z USA, nebo z Velké Británie;
- všechny největší světové ratingové agentury jsou původem z USA.
Co je největším rizikem z pohledu USA?
Jednoznačně to, že dolar přestane plnit funkci rezervní měny. Spojené státy by tak přišly o výhodu shrnutou do slov „Dolar je naše měna, ale váš problém“. Země označované jako BRIC (a zapojují se i další) začínají pracovat na paralelním systému bez dolaru jako prostředku směny. Pracují přímo s národními měnami. Pokud k podobným krokům přistoupí více zemí, může to zvrátit stávající politiku neomezeného pohybu kapitálu. Svět se může v extrémním případě vrátit k praxi z doby před druhou světovou válkou a těsně po ní, kdy se pro obchod a finanční transakce používaly rozdílné měnové kurzy. S velkou pravděpodobností by následně došlo i k dalším změnám v hlavních finančních mezinárodních organizací typu MMF či Světová banka a spolu s tím i k dalšímu zmenšení vlivu USA i Evropy v těchto organizacích.
To je však něco, čemu chtějí Spojené státy za každou cenu zabránit. Tlaky USA na Čínu ohledně revalvace měny v loňském roce začaly „náhodou“ přesně v okamžiku, kdy Čína přestala masivně nakupovat americké státní obligace. Takové náhody se nedějí.
Amerika bude navíc bojovat s vlnou bankrotů jednotlivých států a municipalit. Enormní odpisy amerických bank, spojené s problémy municipalit a kulminací další vlny změn podmínek Option ARM hypoték a dalších úvěrů, budou tím relativně nejsnáze řešitelným problémem. Lze jej totiž smést ze stolu částečným či plným znárodněním bank (i když investorům držícím akcie bank se to jistě líbit nebude). Nechat zkrachovat banky de iure (jako Lehman Brothers) si dnes nikdo nedovolí.
Mnohem větším rizikem bude kolaps municipalit kvůli nedostatku financí a s tím spojené riziko občanských nepokojů. Výsledkem může být dlouho nepoznaná politická nestabilita. Dopad na dolar či americké vládní bondy by byl dramatický.
Ratingové agentury budou co nejvíce oddalovat snížení ratingu USA. Udělají to, až skutečně nebude vyhnutí, ačkoliv v případě jiné země by rating snížily již dříve.
Jak je na tom Evropa?
Také Evropa se v roce 2011 octne ve velkých problémech. Není daleko doba, kdy zkrachuje první členská země EU – Řecko. V současné době již probíhají jednání o restrukturalizaci řeckého dluhu (de facto bankrotu). Podle připravovaného plánu by měli věřitelé přijít o 35 % hodnoty svých pohledávek s tím, že ty zbylé budou převedeny na pohledávky s třicetiletou splatností. Ztráty investorů včetně bank se budou počítat v desítkách miliard. To signalizuje zásadní obrat v přístupu. Podobný návrh by byl ještě loni na podzim smeten pod stůl jako bláznivý.
Dalším epicentrem problémů se stane Španělsko. Uvědomme si, že Španělsko je dvakrát větší než Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady. Kdo mu pomůže? Nikdo. V evropském záchranném fondu totiž podle všeho nebude dostatek peněz.
Jak to celé dopadne? Přiblíží se rozdělení eura na dvě měny! Na „severní euro“, které bude měnou v Německu, Rakousku, Beneluxu či Finsku, a na stávající euro platné ve zbytku dnešní eurozóny. Nová měna pak vůči stávajícímu euru výrazně posílí. Termín rozdělení? Mluví se o červnu 2011. Přikláním se ale spíše k druhému pololetí letošního roku, možná k prvnímu pololetí roku příštího. Pokud by navíc „severní“euro opravdu obsahovalo zlatou složku, jednalo by se o revoluci ve světových financích. Jestliže se vám zdá rozpad eura nadsazený, doporučuji přečíst názor jednoho z jeho architektů – německého ekonoma Otmara Issina. Najdete ho zde.
Nezapomeňme, že do situace v Evropě stále významněji promlouvá Čína. Čína totiž vystupuje pro země EU v problémech jako věřitel poslední instance a snaží se ze stávající situace vytlouct co největší kapitál. Pomohla Řecku, nyní pomáhá Španělsku, další na řadě bude zřejmě Itálie. Skupuje evropské obligace a elegantně se tím zbavuje těch amerických. Čína se tak dostává zadními vrátky do EU, míří na evropská hmotná aktiva. Získává tak postupně poltickou moc a její vliv na rozhodování evropských politiků poroste.
O občanských nepokojích v USA jsem psal již výše. V roce 2011 můžeme očekávat významné občanské nepokoje i v Evropě, výrazně větší než ty v roce 2010.
POKRAČOVÁNÍ následující den:
Díky enormnímu úsilí, včetně mohutné mediální masáže a rotačkám běžícím na plný výkon, se podařilo centrálním bankéřům krizi odsunout. Odsunout, ne však zažehnat. Rok 2010 nebyl návratem k normálu, jak to někteří vykládají. Co nás čeká? Tentokrát bude řeč o geopolitice, drahých kovech a černých labutích!
Zda je (geo)politika opravdu podceňovanou globální hrozbou, jsem nakousl již v prvním díle seriálu. Odpověď je jednoznačná! Ano. Globální politické riziko nabývá na síle a je typickým případem černé labutě. Ještě před pár týdny se o Egyptě a Tunisu mluvilo zejména v souvislosti s dovolenou. Lidé v ČR si musí uvědomit, že situace v Tunisu a Egyptě se jich týká nejen v případě, že se mluví o výběru či rušení dovolené. Aktuální růst cen ropy mírně nad 100 dolarů za barel je tou nejmírnější reakcí.
Situace v Tunisu a Egyptě může být jednou velkou rozbuškou. Nejen pro severní Afriku, ale pro arabský svět jako celek. Pokud se nepokoje přesunou do Saúdské Arábie, máme se na co těšit. Pád prozápadních režimů v arabských zemích bude mít zásadní ekonomické dopady. Cena ropy by zřejmě reagovala skokem o desítky dolarů vzhůru. Situaci lze přirovnat k té ve východní Evropě v roce 1989, kdy bývalý Sovětský svaz přestal držet ochrannou ruku nad komunistickými režimy. Ty se pak během pár týdnů sesypaly jako domeček z karet.
V souvislosti s Egyptem jsem narazil na zajímavé údaje. Nepokoje v Egyptě nastaly přesně v době, kdy tam výrazně stouply ceny potravin a kdy se Egypt změnil ze země exportující ropu na zemi ropu dovážející. Díky příjmům z exportu si Egypt mohl dovolit dotovat ceny některých potravin a prodávat doma ropné produkty za dotované ceny. To již nyní nemůže. Právě rostoucí ceny mohou být klíčovým faktorem na pozadí nepokojů. Následují graf z dílny Mazama Science je výmluvný, čistý export ropy loni spadl na nulu.
Egypt je důležitý i z hlediska globálního obchodu. Má pod kontrolou Suezský průplav, který je spojnicí pro obchod mezi Evropou a Asií. Suezem prochází 8 % světového obchodu, výrazně zkracuje dobu nutnou pro přepravu ropy z Blízkého východu do Evropy či USA. Další země důležité pro světový obchod jsou Írán, kontrolující Hormuzský průliv (40 % světového obchodu s ropou), a Jemen, kontrolující vstup do Rudého moře (dalších téměř 10 % obchodu s ropou).
Trhy drahých kovů
Drahé kovy se letos dostanou na titulní stránky novin. Jedním z důvodů budou nové rekordní ceny zlata a stříbra. Neméně závažným důvodem pro palcové titulky mohou být informace o podvodech na těchto trzích, o nedostupnosti fyzického kovu či o nekrytí ETF skutečným kovem, ale pouze deriváty. Odskákali by to především velcí hráči, jako jsou JP Morgan nebo HSBC.
Podle dostupných informací od Jamese Turka či Jima Rickardse, které lze považovat za insidery na trhu drahých kovů, dělají již dnes švýcarské banky obstrukce lidem, kteří si chtějí vyzvednout i nepříliš velké objemy fyzického zlata i stříbra, které pro ně banky nakoupily. To samo o sobě je pro mne velmi silným signálem o problémech na trhu drahých kovů. Investoři by tak měli kupovat drahé kovy a sami si je skladovat (i kdyby k tomu využili bankovních bezpečnostních schránek).
Hejno černých labutí
Nedávno jsem psal o hejnu černých labutí. Podle mne stojí za to si je připomenout. O bankách, drahých kovech či nepokojích jsem již psal výše. Odkud mohou další labutě přiletět? Černá labuť může vylétnout třeba z vládního sektoru. Může to být například masivní výprodej státních bondů nebo mohou investoři přestat kupovat státní obligace dané země a tím ji odstavit od financování. Na každou aukci obligací Portugalska nebo Španělska je pohlíženo jako na referendum o důvěře. Stačí jedna nepovedená aukce, a už se to celé veze.
Na měnové trhy může vtrhnout černá labuť, třeba ve formě rozpadu eura, jednorázové devalvace dolaru o desítky procent nebo třeba úplně jiné struktury mezinárodních financí (včetně uvedení zlata zpět do měnového systému).
Již před rokem jsem psal o labuti ze zemědělství, ta trvá. Je možné, že za rohem sedí riziko potravinové krize. Objevují se nezávislé analýzy ukazující možnost významné neúrody. Pokud by došlo k problémům v této oblasti, byly by problémy bank procházkou růžovým sadem.
A další? Občas prosakují zmínky o chystaném velkém mezinárodním soudním tribunálu se špičkami globálních financí. Nedávná americká zpráva o původcích krize, o které jsme na Finmagu psali před nedávnem, může být jen testovacím balonkem. Stejně tak se objevují zprávy, že TARP (Program na podporu problémových aktiv) nebyl uváděných 700 mld. USD, ale že přesahoval 10 bilionů USD. Pokud by se jedno nebo druhé potvrdilo, dopad na trhy bude drastický.
Investice
Jak by se měli zachovat investoři? Od minulého roku se moje přesvědčení výrazněji nezměnilo. I nadále si myslím, že pro nejbližších 5–10 let by investoři měli zapomenout na strategii „kup a drž“. Nutností zůstává aktivnější správa investic. Investoři by nadále neměli zapomínat ani na vytvoření pojistky pro nejhorší variantu – něco jako havarijní pojistka na auto. Čas na reakci po případných událostech bude velmi omezený, pokud vůbec nějaký.
Jaké investice se jeví jako perspektivní? V první řadě jde o akcie firem z oblasti drahých kovů a energií, následované firmami ze zemědělství. Preferuji menší a střední firmy, vývoj cen jejich akcií je dán vývojem fundamentů konkrétní firmy a jen z menší části je ovlivňován vývojem ekonomiky. Co se týče pojistky, tu vidím stejně jako před rokem v investování nevelké části portfolia do fyzických kovů – zlata a stříbra.
Slovo „fyzických“ zdůrazňuji – žádné certifikáty, ETF, opce a tak dále.
